Obnova kaštanové aleje ke kapli ve Zlíči - dějství druhé

Pohádka o jednom městě, dobrém skutku, pružnosti a vůli.

 

Sepsal anonymous Oldřich (bez Boženy Čechové) dne 2. března 2015.              (Verse 3.3.15)

 

Předmluva:

Protože víme, že pohádky lze sepsat různými způsoby (např. rozvláčně jako B. N. nebo bratři G.; nebo jako komiks pro dnešní líné děti…), zvolíme pro nás formu zkratkovitého vyprávění ne delší jedné stránky, která jak doufám pobaví stejně jako osmistránková Karkulka. Samozřejmě kdo by tomuto textu nerozuměl, rád podám vysvětlení podrobnější.

Takže posaďte se, vyprávění začíná:….

 

Kapitola první: merito věci (také jádro pudla)

                Bylo jednou Město …, které má na starosti komunikace a náměstí, veřejnou zeleň pro krásu a spokojený život v něm. Částí tohoto Města je též komunikace s jírovcovou alejí ke kapli P.M. Aby Město mělo méně starostí, kapli převedlo na farnost, ale alej s cestou si ponechalo. Tato alej stará min. 90 let se působením zubu času stala troskou nefunkční, ošklivou nebezpečnou a nemocnou .. (také zanedbáním péče, třeba takové zanedbání péče o dítě je trestný čin). Po opravě kaple (s mini-málním spolupodílem města) a protože je teď hezká, naskýtá se nyní prostor i pro zkrášlení aleje a přístupové cesty, má to však jeden háček – patří Městu a to na takové údržbové a zdravotní blbosti zásahy nemá čas ani vůli.

Ještě vsuvka: Město tu alej, z důvodů pisateli neznámých, zařadilo mezi „chráněné krajinné památky“, čímž jakoukoliv činnost v ní posunulo do jiné kategorie (level 4 - ekolog.teroristé!?).

 

Kapitola druhá: dobrý skutek

                Sousedé blízcí i vzdálenější (jen pro ilustraci, na opravu kaple jich přispělo cca 110) se zamys-leli a navrhli městu, že se pokusí o záchranu vlastními silami (prací zdarma = sponzorský dar Městu) s tím, že majitel dodá a zaplatí pouze vstupní materiál tj. nové červené kaštany (cca 50% celkového počtu). Tato transakce se po dosti značném úsilí loni kupodivu povedla (posudek AOPK, hledání školky stromové atd., jámy vykopány, nové stromy osázeny, poctivě zalévány a zimu přežily všechny nové), s tím,že zbytek prací bude následovat. Tento rok se chce sousedům pokračovat (prořez popř. vykácení nemocných) a s tím, že loňská složitost je neodradila. Ale OUHA ! !

 

Kapitola třetí: kola byrokracie

                Majitel (správce) by měl (nebo musí?) vydat povolení (sám sobě), což je důsledek „památky“,

proto se majitel musí se zeptat někoho cizího i když v ruce má posudek předloňský, a nechat zpracovat nový odborný posudek? Zpracovatel posudku z řad zastupitelů se na to vykašlal a jiný se ale zase bojí, zda nezrušíme zimoviště netopýrů ve vykotlaných kmenech (oni topýři jsou nesvéprávní a neumějí se o sebe postarat…he, he!). Takže všichni lítají (kromě topírů) ode zdi ke zdi a shánějí netopýristu, který ohlodá dutiny, navrhne stěhovací postup a hledání děravých stromů…….?

 

Kapitola čtvrtá: pokus o šťastný konec (také Happy End)

                Nejjednodušší cestou pro záchranu aleje (tj. jakékoliv údržbové a obnovovací práce) by bylo její vyjmutí z ochrany (měst samo zařadilo – město samo vyjme) rozhodnutím zastupitelského sboru, ovšem bude-li sbor chtít, že!? Navíc tento úkon musí někdo navrhnout (někdo komu to není jedno), ale obávám se že to nikoho nepálí i když by mělo (alespoň správce úředníka, aby mohl rozhodovati i o takovýchto pracích sám!).

                Protože další papírovou válku už sousedé ASI NEVYDRŽÍ             a na další dobrovolnou práci pro nás pro všechny; a proto, aby bylo hezky na světě, se VYSEROU  říká se vykakají (nebudeme hulváti jako státní hlava).

 

Doufám, že se na Oldřicha s Boženou nezlobíte,

S přáním všeho dobrého……………………………………………O.